Je pravda, že mezi nejnešťastnější zaměstnance patří ti, kteří nikdy nevidí hmatatelné výsledky své práce. Protože život s vědomím, že něco udělám, ovšem nikdy se tím nebudu moci na vlastní oči kochat ani to nebudu moci veřejně ukázat světu na odiv, to je frustrující. A nic na tom nezmění ani to, že je i taková práce finančně ohodnocena, třeba i sebelépe.
Třeba taková učitelka prvního stupně základní školy. Odvede svou práci, tedy naučí skupinu dětí číst, psát, počítat a podobně, jenže co pak? Ony děti následně zmizí na druhém stupni základní školy, pak na školách středních a možná i vysokých. A pokud se s těmito dětmi setká někdy v budoucnu, jsou to už vzdělaní starší lidé, kteří už umí spoustu věcí a nikdo tak nedocení, že tito možná i doktoři, inženýři, magistři a podobně umí psát a číst, což by bez dotyčné kantorky nedokázali a nebyli by nakonec tím, čím jsou. Ona nebohá žena je po páté třídě předá do cizích rukou a začíná zase od nuly, aby to nemohla nikdy dotáhnout do konce a říci „tohoto pana docenta jsem vypiplala já“.
Vcelku nejinak jsou na tom třeba i lékaři, kteří před sebou vidí člověka, jenž strádá, ovšem jakmile ho uzdraví, sejde jim tento z očí a oni už neuvidí, jak se má čile k světu, co dělá právě díky nim. Bez nichž by možná už ani nebyl naživu.
Prostě má-li mít člověk ze své práce radost, měl by za sebou vidět její zjevné a nezpochybnitelné výsledky. Třeba i ne až tak dokonalé, ale přesto výsledky.
A pokud už má člověk profesi, v níž se viditelných a měřitelných výsledků nedočkává, měl by si pořídit nějakou tvůrčí činnost alespoň na volný čas. Aspoň po práci .
Je vcelku lhostejné, oč v této volnočasové činnosti jde.Důležité je pouze jediné. Aby to člověka aspoň trochu bavilo, aby v tom byl alespoň minimálně dobrý, aby pro to měl prostor a čas, případně i další podmínky.
Protože je to vlastně skvělé, když víte, že jste něco nezpochybnitelně dokázali. Že nejste úplně k ničemu a neodvádíte jen nějakou bezvýznamnou činnost, za niž dostanete peníze, ale tím to končí.
Pyšnit se může člověk prakticky čímkoliv, co vzešlo z jeho rukou.Čímkoliv, co udělal. Ať už je to nějaké mistrovské dílo nebo něco, co by u kdekoho dokázalo leda tak vyvolat úsměv na líci. Jen když je to skutečně vidět. Protože i kdyby se mu někdo vysmál, že to není povedené, lze být spokojeným a onomu ironikovi zlomyslně říci, ať tedy ukáže, že on to umí líp.
