Docela bych uvítal, kdybych se mohl narodit mým rodičům dnes. Pamatuji totiž dobu socialismu, kdy jsme měli velmi omezené možnosti, co se týče bytového vybavení. Týkalo se to i mého dětského pokoje, který byl sice dostatečně prostorný, ale nábytek v něm byl neuspořádaný a chtělo to zásah odborníka, bytového architekta. Dnes bych si svůj pokoj představoval v jiném světle a především bych upustil od stávajícího sektorového nábytku a dal přednost vestavěné skříni na míru. Ta by pokryla celý prostor od podlahy až ke stropu a díky tomu by pak byla místnost vzdušnější.
Od bytového architekta z interiérového studia v Praze bych očekával při návrhu dětského pokoje následující:
Postel, psací stůl a vestavěná skříň. Především bych měl rád před sebou návrh rozmístění tohoto nábytku, aby v tamním prostoru působil příjemně. Abych se tu necítil jako někde na návštěvě nebo dokonce v socialistických kasárnách, kde to bylo vysloveně deprimující.
Podlahová krytina. Co dát dětem do pokoje na podlahu? Možností je celá řada, ale ne každá se tam zrovna hodí. Kromě metrážových a kusových koberců bych to viděl na keramickou dlažbu. Nebo má snad architekt lepší nápad? V podlahách se moc nevyznám a architekt by v tom mohl být užitečný.
Osvětlení. Podobné je to i s osvětlením místnosti. Vyrábí se velice mnoho svítidel a designér by v tomto směru mohl předvést, co dokáže jeho tvůrčí potenciál.
Denní světlo a výhled z okna. Veškeré rozmístění nábytku a bytových doplňků by se mělo řešit s ohledem na vliv denního přirozeného světla a také na výhled z okna. Je-li pohled z okna fascinující, pak bych pod něj umístil psací stůl, aby se toho dalo využít jako inspirace při psaní, malování či hraní.
Malba nebo tapety. A jakými barvami pokoj vymalovat? Zde by také mohl architekt zasáhnout. Docela mě oslovují i tekuté textilní tapety, mám je doma na některých stěnách a vypadají velice vkusně. Musí se ale dobře sladit s jejich okolím.